Historie
Představuji Vám krásnou lidovou tradici, zdobení velikonočních kraslic z malebné vesnice na pomezí Moravského Slovácka, z Borkovan. Kde najdete Borkovany? Na hlavní silnici z Brna do Hodonína. Je to zemědělský kraj, kde se v zimním období šikovní lidé zabývali lidovými řemesly. Tak se staly kraslice významným projevem tradiční výtvarné kultury, jejiž přední místo zaujímá obec Borkovany. Charakteristickou technikou zdobení kraslic je vyškralování rostlinného ornamentu do barevného podkladu. Tato technika má v obci více než stopadesátiletou tradici a udržela se dodnes. Dokladem tohoto tvrzení je nález z vykopávek, které probíhaly v oblasti Borkovan a Velkých Hostěrádek v padesátých letech. V záznamech Etnografického muzea v Brně je napsáno, že první vyškrabovaná kraslice byla nalezena v této oblasti, v hrobě, byla černobílá a je datována do r. 1140 n.l.
V padesátých letech, kdy došlo k utlumení soukromého podnikání, postupně zanikalo i malování kraslic. Tradice se udržovala už jenom v některých domácnostech pro radost k obdarování koledníků o Velikonocích. V naši rodině se malování kraslic dařilo. Babička pocházela z umělecky založené rodiny a v důchodu se věnovala malování kraslic naplno. Kraslice naší babičky cestovaly, coby dárky pro spoustu známých v emigraci, jako malované vzpomínky na domov. Moje maminka se naučila škrabat kraslice u mé babičky už v dětství. Nakonec se ke své učitelce kraslic přivdala. Léta běžela, maminka měla tři děti, do zaměstnáni dojíždět nemohla, začala tedy pracovat v tehdejším sdružení lidových uměleckých řemesel ÚLUV Uherské Hradiště, jako domácí pracovnice v oboru pletařka orobince. Vedení podniku občas navštěvovalo domácí pracoviště a viděli u nás malování kraslic. Usoudili, že by kraslice mohly oživit nabídku zboží a začali je od babičky vykupovat. Byla to sedmdesátá léta a byl to nový počátek krásné lidové tradice v Borkovanech. Nejprve vykupovaly kraslice pouze od babičky, které hlavně vyvážely do zahraničí. Ty od babičky brzy přestaly stačit. Postupně se oživovala tradice i v jiných domácnostech.
Postupem času, kdy jsme se blížíli k r.1989, ÚLUV upadalo, až zaniklo úplně. Pak přišel r. 1989 a každý se musel starat sám o sebe. Jako správná rodinná tradice se předává z pokolení na pokolení, i naše maminka nás, tři dcery a dvě vnučky, naučila malovat kraslice. Mně zůstal rodinný poklad a spousta maléreček, které začaly být ekonomicky závislé na prodeji kraslic, protože se rozpadla zemědělská družstva, nastalo velké propouštění z průmyslu. I tady nám pomohla štěstěna. Maminku, jako bývalou pracovnici ÚLUV, pozvalo Etnografické muzeum v Brně na akci, kterou uspořádali v Italském Udine, na předvádění malování kraslic. Kraslice měly neuvěřitelný úspěch. Kulturní akce po týdnu skončila, ale maminka cestovala s kraslicemi po místních středních školách, kde předváděla malování místním žákům. Z výstavy byly pořízeny reportáže, které převzaly evropské televizní společnosti a dveře se borkovanským kraslicím otevřely do celé Evropy a tak jsme toho dokázali náležitě využít.